"Zázrak je každodenní běžná věc, která se děje za zraky, která je pro nás nezvážitelná, neuchopitelná, kterou nemůžeme hlavou, ráciem vysvětlit. 

Ale když člověk každý den neuchopí alespoň jeden zázrak, tak je něco špatně s tím člověkem, protože zázrak už je, když se vloží semeno do země. Je chvíli nic a najednou je z toho rostlina." Bára Hrzánová v pořadu Uchem jehly. 

**********************************************************************************

Když zasadíme do země spoustu semínek krásných rostlin a pár semínek plevele,

nic zásadního se nestane. Vyrostou úžasné květiny, a plevel se
mezi nimi zřejmě neprosadí.

Jakmile ale budeme sázet pár semínek plevele každý den, na stejné místo,
a ještě je budeme hnojit a zalévat, bude nám růst jen plevel.

Pár negativních myšlenek proběhne denně každému člověku hlavou.
Nejde o to, aby každá naše myšlenka byla pozitivní.
Důležité je, aby ty pozitivní převažovali nad těmi negativními.
To udělá z negativní mysli tu pozitivní.

Jenže hodně lidí nejen, že stále sází stejný plevel na stejné místo,
ale ještě k tomu ho hnojí svou neustálou pozorností.

A jak všichni víme, kam směřuje naše pozornost, tam to roste. 
Naše mysl není pouze jako zahrada, ale je to zároveň i náš poklad. 
Pouze skrze ní tvoříme svou budoucí realitu. Díky ní jsme
buď chudí nebo bohatí, zdraví nebo nemocní,
přesto si jí tak málo lidí všímá.

Lidé chtějí změnit své vnější životy, ale neuvědomují si,
že platí "jak uvnitř tak venku" - nikdy to není naopak.
Nejdříve změnme vnitřní svět v mysli, a až potom se změní ten náš vnější!

Tematický citát:
Naše mysl je jako zahrada a naše myšlenky
jsou semínka, která do ní sázíme. Můžeme buď
pěstovat krásné květiny, nebo můžeme pěstovat plevel.
Záleží na nás, co si vybereme.
Petr Havránek

 

#############################

JARO (Ivana Bárová)

Jaro je překrásnou předehrou léta,

básni největšího poeta, jakého znám.

 

Vše dosud spící volá za láskou,

ve vzduchu visí vykřičník s otázkou.

 

Jaro je náručí touhy a vůně,

tisíce očí dnes po lásce stůně.

#############################

 

O SKOTAČIVÉM TELÁTKU (bajka Jiřího Žáčka)

Telátko celý den skotačilo na lukách, hrálo si na honěnou s hříbaty a kůzlaty a bylo mu dobře. Když se večer vrátilo domů, řekla mu máma kráva: "Měj rozum, dítě! Život není žádné skotačení, život je dřina a nic než dřina! Pást se, dojit a rodit. Starosti a povinnosti! Tak se chovej podle toho!" 

"Pravda pravdoucí," přidal se vůl. "Žádné skotačení! Orat a tahat s vyhlídkou na jatky!" 

Ale tele jen potřáslo hlavičkou a pomyslelo si: to je pěkná hloupost! Co jiného je život než skotačen? Už se těšilo na zítřek, až zase vyběhne na luka a pořádně se vyskotačí.

A to bylo to nejrozumnější, co mohlo udělat, protože na dospělé pravdy má každé telátko dost času. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnes může být klid. Můžeš věřit, že jsi přesně tam, kde máš být. Nesmíš
zapomínat na nekonečné možnosti, které se rodí z víry v sebe a v ostatní.
Můžeš použít dary, které jsi dostala a předat dál lásku, která ti byla dána.
Ať se Ti tato myšlenka usadí do kostí, nech svou duši svobodně zpívat,
tančit, chválit a milovat. Je tu pro každého z nás.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O VÁNOCÍCH (Vánoční příběhy pro potěchu duše - Bruno Ferrero) 

Kdysi dávno svolala zvířate sněm. Liška se zeptala veverky: "Co pro tebe  znamenají Vánoce?"

Veverka odpověděla: "Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda."

Liška se připojila se svou představou: "Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly." 

Do řeči se jim vložil medvěd: "Vánočka! o Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!"

Slyšet se dala také straka: "Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit." 

Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: " Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!"

A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: "Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?"

Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: "A vědí to vůbec lidé?"